Stanice Vodárny

22. března 2018 v 17:28 | Collin
Potkani jsou zjevně všude a tato stanice není výjimkou. Ale co, každý má rád domácí zvířátka, ne?
Ve vzduchu je vlhkost. Je patrná i na stěnách. Kachličky, zdobení stěn i nápis Vodárny na zdi nad kolejí jsou hojně porostlé plísní - další možnost pokud je opravdu hlad. Eskalátory na nástupišty nefungují, jsou ohraničené červenobílou páskou, která zakazuje vstup.

Část zdi je vybouraná a v díře lze zahlédnout vodovodní potrubí. Slyšíš kapání vody, je to právě z trubek. Pod leckterou stojí vědro či kýbl, někdo tady sbírá vodu. Můžeš si nabrat taky, ale předstírej alespoň, že máš vlastní kýbl - vlastníkům by se nemuselo líbit, že používáš jejich.

Ošklivá a vybledlá stará cedule je sotva čitelná, lze ale spolehlivě rozeznat, že vlevo je směr k Vozovně, přístí stanice Náměstí, vpravo k Městskému hřbitovu, přístí stanice však zůstává záhadou.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Yggdrasil Yggdrasil | 12. dubna 2018 v 20:27 | Reagovat

Jeho kalich byl dřevěný a špatně opracovaný, takže pouštěl třísky, ale muž na to nehleděl. Klečel na chladné, klouzavé a mokré podlaze. Trpělivě držel nádobu pod trubkou ze které odkapávala voda. Bolela ho paže, byl v této poloze už nějakou dobu. Kolena ho nebolely, klečel na nich tak často, že lněnou látku otlačující mu kůži a nasakující vodou ani necítil. Rty měl vyschlé a mírně pootevřené. Zhluboka se nadechoval, s každým nádechem mu totiž nebylo tak špatně. Bylo to z nedostatku jídla, ale on musel vydržet, tak to bylo správné, i nevolnost byla správná, musel být očištěn. Aby si připomenul, proč zůstává silný, dotkl se růžence na svém krku a pomyslel na svého Boha, který nic nežádá a vše dává a on, aby se mu přiblížil, musel zapomenout na vlastní takzvané potřeby, které v skutečnosti byly jen tužbami. jestli toto pokání doprovází mírná nausea, žaludeční nevolnost, či slabost, je to malá oběť.

2 Zmatený Ed Zmatený Ed | E-mail | Web | 17. dubna 2018 v 14:24 | Reagovat

[1]: Zmatenou chůzí klopýtám chodbou , určitě jsem zabloudil.. Ale pak vidím podivný kus látky. Přijdu blíž a vypadá to že to je ČLOVĚK !  Ed: Dobrý večer , ehm.. človíčku , nevíte kudy se dostanu k šéfům ? V duchu se ale modlím aby tohle odporné stvoření už bylo mrtvé a po očku nahlížím zdali neskrývá něco cenného. Ed: "Mohu vám nějak pomoci"? :) Věnuji mu milý leč neupřímný úsměv

3 Starý Bach Starý Bach | 18. dubna 2018 v 11:16 | Reagovat

Starý potkan to vše zpovzdálí sledoval. Ne že by snad jeho slepé oči mohly cokoli spatřit, ale už dávno si zvykl vidět skrze svůj vynikající čich. Viděl nové tváře, novou krev, a to se mu velice zamlouvalo.

4 Zmatený Ed Zmatený Ed | E-mail | Web | 19. dubna 2018 v 21:26 | Reagovat

[1]:S největší pravděpodobností v něčem ten staroch v pytli (Yggdrasil) jede , furt drží kalich a tváří se strašně osvíceně .. To jsou tu fakt všichni tak divní ? A kde proboha seženu ty šéfy ! No nic jdu dal a nasraně jsem hodil po nějakém starem potkanovi botu , už se cítím trochu líp . O něco méně nasraně pokračuji dál.

5 Autor Yggdrasila Autor Yggdrasila | 23. dubna 2018 v 6:14 | Reagovat

Omlouvám se, mám trochu problém s odesíláním komentářů, ale chci se svou postavou na tvoji reagovat!

6 Yggdrasil Yggdrasil | 23. dubna 2018 v 21:03 | Reagovat

Vyrušení od modlitby bylo nepřípustné. Odříkával dál svatá slova a myslel na svého Boha a věrnou pokoru a lásku, kterou k němu cítí, ale koutky jeho mysli se natahovaly jako plížící se koberce k tomu, co bylo kolem něj, od vyrůstající Boží ovečky, přes jeho vlastní pohár už skoro naplněný a nemravně lákající k ochutnání tak nádherné a sladké, od železa lehce rezavé tekutiny, až k nejvzdálenějším kapličkám vody dopadajícím na podlahu, znějícím jako zvonkohra, krásná píseň... Ne vůbec ne krásná, ale zlá, rouhačská a pohanská. I ve vodě byl Bůh, ale voda se zdála v jeho hříšné lidské mysli tak žádoucí, že v ní muselo být Boha jen trochu, zato mnoho z Ďábla, pokušitele. A pak ten člověk. Je také pokušením. Odvrací ho od modlitby a přitahuje na sebe pozornost, která smí patřit jen Pánu. Ale i on je Pánu milý a je jeho dítkem a povinností Yggdrasila bylo nejen sobecky jít po Boží cestě, ale vést s sebou každou duši, která chce najít Boha a povznést se nad lidské, jako chtěl on. Každý má právo na odpuštění. Nějakou dobu trvalo než dořekl modlitbu. Pak převrátil svůj kalich a nechal všechnu doteď nasbíránou cennou vodu odtéct. Postavil ho na zem, dnem vzhůru, tam, kde žádná voda nekapala a otočil se. Pohlédl co nejlaskavěji do cizincovy tváře. „Je jen jeden šéf, jak říkáš, a to je Bůh. Ale pokládáš tu správnou otázku.” Byl ochraptělý a těžko se mu mluvilo, ale snažil se vyslovovat co nejzřetelněji. Natáhl ruku a dlouhými prsty se špinavými nehty chytil osobu za předloktí, možná az příliš hrubě. „Musíš zapřít co je v tobě lidské a zbavit se sobeckých tužeb! Jen pak se můžeš přiblížit k Pánu na nebesích, a On, neb jeho láska je bezmezná, vezme tě k sobě na nebesa a bude s tebou jednat jako s sobě rovným, ale ty nesmíš nikdy zapomenout, že i zbaven hříchu, stále jsi jen člověkem a on je tvým Pánem.” naléhal na něj a jeho stisk byl silnější. Točila se mu hlava, čím víc mluvil. Bylo to jistě dobré znamení, Bůh byl s jeho slovy spokojen tak mu to dával najevo a odprošťoval ho od pozemského. Ano, určitě by měl učit další ovečky Boží lásce, bylo to správné!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama